Výstavní a ediční projekt Olomoučtí fotografové vychází ze skutečnosti, že se v Olomouci v průběhu uplynulých více jak sta let objevila na výtvarné scéně řada významných fotografů, kteří podstatným způsobem zasáhli jak do vývoje fotografického média, tak originálně obohatili řadu dobových uměleckých trendů a výtvarných tendencí v domácím i mezinárodním kontextu. Výstava prezentující díla šestí olomouckých fotografů bude prezentovaná v lublinském studentském kulturním centru Chatka Żaka
O fotografech:
Karel Kašpařík (1899–1968), výrazná osobnosti české meziválečné fotografie. Ve své tvorbě se zaměřoval na sociální dokumentární fotografii, experimentální a avantgardní fotografii. Jeho nejvýznamnější fotografie vznikly v průběhu třicátých let 20. století. Tehdy byl také spoluiniciátorem a účastníkem Fotovýstavy tří s podtitulem Fotoexperimenty, fotomontáže, fotogramy, fota, reklamní fota, na níž v roce 1935 v Olomouci společně s Otakarem Lenhartem a Jaroslavem Nohelem představili různé podoby avantgardních fotografií.
Michal Kalhous (*1967) se svou tvorbou zařadil do proudu postmoderní české fotografie, která se snažila vymanit ze sevření do té doby všeobecně uznávaných pravidel. Zachycováním všedních předmětů a pomíjivých výjevů i záměrným uměleckým zviditelňováním technických nedokonalostí se o něm hovoří jako o výrazném představiteli neokonceptuálního směru tzv. „nefotografie“. Studoval matematiku, fyziku a dějiny umění na Univerzitě Palackého. Je absolventem Základní umělecké školy Miloslava Stibora v Olomouci.
Petr Zatloukal (*13. 9. 1956 v Kojetíně) náleží k proudu českých subjektivních dokumentaristů, kteří na fotografickou scénu v tehdejším Československu vstoupili v 80. letech minulého století. Jeho tvorba nebyla programově společensky angažovaná, témata a formáty fotografických cyklů byly často velmi osobní. Přesto se mu podařilo zachytit situaci společenského úpadku a rozkladu, kdy komunistický režim směřoval ke svému zániku.
Miloslav Stibor (1927-2011) je považován za významnou osobnost a klasika české poválečné fotografie v oblasti aktu a portrétu. Jeho jméno dnes nese Základní umělecká škola v Olomouci, kterou zakládal v padesátých letech minulého století, nechybí také ve většině knih a výstav o historii české fotografie. Je autorem knihy Fotografie pro Lidové školy umění, která byla aktivně používaná amatéry i profesionály až do nástupu digitální fotografie.
Blanka Lamrová (*1949) patří k nenápadným osobnostem české fotografické scény. Po studiích na Střední průmyslové škole grafické v Praze (1968-1972) pracovala neuvěřitelných 43 let (1972–2015) jako fotografka v Národní galerii v Praze. Celý život se věnovala dokumentární a časosběrné fotografii, cenné jsou i její snímky z roku 1989, kdy se jí podařilo zachytit řadu zlomových okamžiků, jako byla emigrace občanů NDR či Sametová revoluce. Je členkou Asociace profesionálních Fotografů České republiky a členkou Svazu Českých Fotografů.
Vladislav Galgonek (*1946) absolvoval Lidovou konzervatoř v Ostravě (1967–1969) a obor reportážní fotografie (1981–1985) na pražské FAMU. Fotografuje od dětství, systematicky od roku 1967, profesionálně od roku 1971. V letech 1973 až 2011 působil jako redaktor-fotoreportér ČTK v oblastní redakci v Olomouci. Zúčastnil se celostátních a mezinárodních fotografických výstav a soutěží, své snímky publikoval v ČR i zahraničí. V roce 1989 byla jeho práce oceněna v mezinárodní soutěži Interpressphoto v Koreji, v letech 1995, 1996 a 1997 pak v domácí soutěží Czech press photo.
Související akce
